Ráno bylo nádherné slunečné, a na sraz přijela Jana plná optimismu, a dala nám sílu pokračovat. Nejdřív zábava u vody s Malým münsterlandským ohařem - nenechte se zmást není malý, a všechny čubky z něj měly haló. Nakonec ale poznaly že je to kámoš a bude to cajk. Trénovalo se odložení , následování a barva. Proč banda fiflen z Prahy? No protože jsem řekla, jak se mi k Janě krásně jelo ,že to je pěkná cesta a není to daleko. Jana se zeptala : " Odkud si jela?" a já řekla že : " Z Prahy,  máme tam chatu"  :) Čímž vzniklo fifleny z Prahy, a to nám zůstalo.

V pondělí jsme dostali menší dávku naděje. Všechny fifleny dělaly stopy moc pěkně. Cvičilo se od 9 do 20:30, kdy já končila poslední barvy v odpoledním bloku. Bohužel odpoledne začalo lejt a my byly všechny totál. Ale Jana měla stále úsměv na tváři.

Večer se dohodlo, že nora padá, pokud se chceme věnovat dalším  dvěma zkouškám, není možné natrénovat noru.

Já jsem s mokrýma psema zvažovala jestli to dáme. Totálně mokrý , v srsti instatní les a já to do 23:30 vyčesávala a chtělo se mi brečet. Poučila jsem se z chyb a olejovala a olejovala.

Ráno sraz , já i Petra v mokrých botách. Stále pršelo. Jana dovezla opět Münsterlanda a jako navíc ještě Porcelaina a Čechounku Fífu, čubky opět mega řešily, co že to jde s námi na výlet ,ale po chvíli zjistily že tahle smečka jim bude oporou. Fífa jim ukázala, že ti velcí jsou kámoši a není potřeba to řešit. Šlo se trénovat slídění a banda fiflen najednou zjistila že je v lese na volno a mají pokyn jít v černou prdel. Čímž jsem jim dala další totální nejistotu do jejich života. Nikdy, ale opravdu nikdy neměli dovoleno zmizet v lese z dohledu. A teď, nejen že to bylo dovoleno ,ale ještě se panici z hlavy vytratil ten blok, který je i bez písknutí přivolával automaticky zpět. Navíc tam byli ohaři co lítali a to se muselo prozkoumat , protože se z pohledu mých holek zdálo, že tahle banda ví, co dělá a bude lepší jít s nima než s panicí. Najednou v houští běžel 1 český teriér , 2. český teriér a když běžel i 3. český teriér už jsem si byla jistá že to není Fífa ale selata. A říkám Janě " Tvl kde jsou selata, tam je bachyně, co mám dělat". Já se prasat bojím jak čert kříže, navíc tam někde byla moje Ťapa. A pak se ozval zvuk bachyně. Málem jsem se posrala a přemýšlela na který strom vylezu. Fífa ale ukázala, jak se to dělá. A Ťapa se inteligetně držela celé smečky. Rozhodně byla ve větším klidu než já. Ex když jistila, že tam jsou prasata, řekla si, že tenhle les není pro nás a Ťapa jí šla podpořit. Měly jsem s Petrou co dělat holky přesvědčit, že i s prasatama se bude cvičit dál. Protože ty už jsou touhle dobou v hajzlu a vůbec je nezajímáme. Tím končil dopolední blok cvičení. Pak nás Jana svlíkla a vzala komplet do sušičky. Já kráva pitomá nevzala pohorky, protože na co ne ,je teplo. Jani děkujeme za optimismus ,sílu, co jsi nám dávala a servis ,kdy jsi nám poskytla sušičku i topení a kompletně si nás zachránila.

V úterý jsem už zvažovala, že jsem nám dala moc velký sousto a že bude lepší to nechat být. Amča fiflenka byla v nepohodě. Na Fly začala být vidět únava. Ela byla kompletně emocionálně přetočená protože puberta. Pořád tu byla Petra která se nevzdávala a Jana co nás tlačila dál.

Dopoledne nám Jana (které už jsem tou dobou říkala krotitelka) dala volno. Probudili jsme se až v 9:30h. z totálního komatu do krásného slunečného rána. Já i Petra jsem začaly sušit pelechy, auta ,boty,vodítka prostě komplet vybavení.

Dělal se kompletní rozbor všech cviků ke zkouškám. Ve čtvrtek se dá už jen opáčko , co komu nejde si pocvičí, dáme střelby a zbývá jediný cvik, stopa vůdce , který ještě nemáme probraný. Takže to potrénujeme zítra odpoledne.

Začala jsem věřit,  že někdo z holek ty zkoušky možná dá.

Došlo na opáčka. A Jana se rozhodla že holkám ukáže, jak vypadá "vlk"  :)  Přivezla kámoše celočerného Německého ovčáka. A tady se ukázalo, jak si všechno holky srovnaly v hlavě a jak jiné za ten týden jsou. Najednou to nebyl obrovský černý pes hodný k vyštěkání. Byl to kámoš. Trénovalo se, co každý pes potřeboval. A odpoledne začlo jak jinak než chcát. Udělali jsme střelby při následování i slídění. A začalo to do sebe zapadat i psům.

Přijela za námi Martina Urbanová pasovaná do funkce držič, podpora a fotograf. Dali jsme si společnou prochajdu i s její Bylinkou a Fífou , samozřejmě  i s vlkem , k vodě. Trochu přestalo lejt a byla to paráda. Než si vyzkoušela slídění v praxi Eliška,  ztratila se mi ve vysoké trávě.

Eliška se brzo našla a dokonce přišla po stopě vůdce.

Pak ale došlo na ten poslední cvik, a to, stopa vůdce. Já si nějak myslela že to bude cajk. Cecin ovšem s nově nalezenou dovedností, být volně v lese, hledat nešla a šla si do lesa. Ťapa totéž. Ela vůbec nechápala,  co se děje a proč má někde být s tou Šmídovou. A Fly, ta mě v děšti odmítla hledat úplně a šla k autu. Když na ní Jana houkla, ukázala to její legendární "zač je toho teriér" a postavila se jí . Kdyby mluvila, asi by řekla :

"Chápeš že jsem řekla že nikam nejdu , už vůbec ne do vysoké mokré trávy a udělej ještě krok a povíme si" .

Takže ze cviku na pár minut, byl opravdu slušný nácvik do večera.

A tady jsem přestala věřit v cokoli a propadla totální depresi. Lítala jsem se schovávat a opakovala jsem si, přijeli jsme to jen zkusit.

Máme volno hurá ,ráno jsme si pospaly. V poledne jsem si daly jen jako vůdci teoretický blok a nácvik hlášení a podobných formalit, aby to naše působení na place mělo kultůru. Aby, až nám náhodou psiska dosledují, jsme nekoukaly jak vrány, co nám dávají za větve a kde máme stát a co dělat. A šprtky Petra a Ex šly trénovat odložení :) , to už jim zůstalo do neděle . Však ty šprtky taky predvedly excelentní výkon, no, co taky jiného čekat od Excelence :)

Odpoledne dojel Jiří Kůrka a Eva Míšková. A já měla jasný úkol , naučit je formality a hlavně co který pes a jak bude dělat. Protože bylo jasné, že psům děláme situaci daleko těžší tím, že nepůjdou se mnou. A že jejich šanci na úspěch tím velmi snižujeme. U Elišky jsem se rozhodla barvu odpískat , byla fakt hotová. Je to ještě miminko a potřebovala si odpočinout,  aby mohla nastoupit na vlohy.

Večer už bylo jen společné posezení s Petrou a Martinou, kde jsme my vůdci vypadali že jdeme ráno na popravu.

Plánovaný budíček v 6:30 . Vypadal tak, že jsem všichni strašili už v 5h.

Společná snídaně vypadala tak, že já a Petra jsme se při pohledu na párky málem pozvracely. Petra byla zelená jak sedma.

Překvapila mě atmosféra , jak jsou všichni srdeční. Jak si neustále podávají ruce. Jak si přejí úspěch. Barvářské zkoušky proběhly v honitbě Javorná a byl to neuvěřitelný zážitek. Čekající na další stopu s napětím očekávali a poslouchali jestli se ozve odtroubení jako chyba, nebo jestli uslyšíme slavnostní troubení po dosledu. Když přicházel vůdce se psem ze stopy a měl v hlavě větvičku a pes v obojku, tleskalo se ,radovalo.

Rozhodčí byli trpěliví , hodní a podporovali nás , abychom na psa nespěchali. Když jsme udělali chybu a odtroubili nás, tak nás utěšovali a dodávali nám sílu do další práce. Bylo to hodně náročné , ale krásné. A slavnostní vyhlášení byl doják.

Trochu těžké to měla Eva s Karlem. Vylosovaná jim byla stopa na stráni, kde slunko pálilo, v tu chvíli bylo fakt vedro a Karel už docela vyflusanej. Na začátku to vypadalo všelijak, ,ale došel dobře ,a i na Evě pak byla vidět úleva. A já s Butterfly jsme šly úplně poslední a  dost těžkou stopu pro Fly. Stopa byla nejstarší, v těžkém terénu (vysoká tráva a v lese mnoho popadaných větví). Fly neustále zkoušela jít někde okolo. Ale Jana mě naučila poznat, kdy kecá. Takže jsme to taky daly. Jiří s Amčou a Cecin dali perfektní výkon, i když obě holky vyzkoušely několik svých triků pro oživení atmosféry :) Cecin se na stopě vyvenčila a chvíli zkušela, že si bude hrát místo práce. Amči zas čapla stopu živé zvěře a to jí přišlo lákavější, než hledat "zdechlinu".

Barvářské zkoušky vyhrála naše vnučka po Bosorce Pupulu

CACT Excelence ze Seberova Dvora z celkem 10 psů

Vůdce Petra Raková

res. CACT Euforie Hamentashen

Vůdce Jana Šmídová, naše krotitelka

Takže dojetí bylo velké a nejen nad naší smečkou.

Večer se posedělo , trochu slavilo ,ale ráno nás čekala zkouška vloh. A úplně upřímně, tady ze mě všechno spadlo a už jsem svým holkám i Karlovi věřila. Ačkoli byli unavení a bylo jasné, že pro Fly to bude hodně těžké. Ta už se večer nešla ani venčit.

Tady jsem nechala nastoupit i odpočatou Elu. Podle jejího radostného rána, jsem věřila že i ona to dá. Ovšem u Fly jsem už nevěřila že jí dokážu vyndat z kennelky. A Karel taky vypadal dost znaven. Celkem ochotně všichni dali všechny disciplíny a bodové hodnocení bylo skvělé.

Ela hrozně řešila mravence a nesoustředila se , neustále se jí při čekání hledalo místo na pařezu apod. A pak došlo na slídění a jí šla střílet krotitelka Jana  :) Ela okamřitě přestala řešit mravence a začla řešit Janu. Bůh ví proč Jana byla pro ní strašák celý týden , takže jsem si říkala, to nedá. Dala a moc hezky.

A poslední byla stopa vůdce. A poměrně super jí daly všechny holky , někdo s drobným hledáním, ale vypracováno bylo rychle. Dokonce pochopily nutnost použít nos a mozek.  :) Až na Fly  :) Tam jsem byla naštěstí vůdce já, kdyby byl kdokoli jiný, Eva nebo Jiří, asi by nesplnila. Šla tempem šneka , 3 kroky stačí, nebo ne? Ale šla stopou a i její lemra tempo bylo v limitu.

Slavnostní vyhlášení byl opět doják.

Tak zase za rok a Češi čekáme Vás , zvedněte vůdce z gaučů  :)